Keňa je v Evropě známá jako perla panenské, africké přírody. Země plná zvěře, akácíí, savan, romantických západů slunce, které tu a tam protnou siluety žiraf... A do toho všeho se z dálky ozývá bubnování a podmanivé africké zpěvy polonomádských pasteveckých kmenů. Popravdě si myslím, že to cestovní kanceláře skutečně přehánějí, když se nám snaží...
Během mé dobrovolnické služby se mě lidé ptávali, jestli a kam cestuji. Přeci jen, Keňa je v naší zemi známá jako ráj africké divočiny, lidem se vybavují romantické západy slunce se siluetami žiraf, nekonečná stáda zeber... No po roce v Keni si myslím, že to cestovní kanceláře fakt přehání, když se nám snaží vnutit takovou idylku. A tak jsem se...
Je úterní ráno. Balím batoh, do něj vkládám obrázkovou knížku, keňský černý čaj. Dám Felixovi snídani a pohlazení na rozloučenou s příslibem večerního návratu. Zamknu dveře dobrovolnického domu. Zamávám našim langatským klukům volajícím stejně, jako každé úterý: "Jane, unaenda wapi" (Jane, kam jdeš?), pozdravím se s vrátným a zahradníkem...
Moji milí čtenáři, dnes bych vám velmi ráda povyprávěla o jiné tváři dobrovolnické služby, o které se zas tak moc nemluví. Přesto je pro mě něčím podstatným, co mě provázelo celou dobu. Obrovským zdrojem inspirace, radosti i obdivu k vytrvalosti. Dnes vám budu vyprávět o přírodě 😊
"Jane, Chako" (Džen, máš babu). Slyším dětský hlásek doprovázený plácnutím do zad. Jen se otočím, už se na mě usmívá maličký, sotva sedmiletý černoušek s nejširším úsměvem a tak velkýma, zářícíma kukadlama, že na jeho výzvu nejde odpovědět jinak, než zavoláním "Changu" (Mám babu) a rozběhnutím se za utíkajícím mrňouskem. Během pár chvilek...
Je středeční večer. Děti šly spát a po středisku se rozhostilo ticho. Rozžínám světlo v pokoji, otevírám skříň, z níž vytahuju poslední sáček bonbonů. Na stolek pokládám pár slaďoučkých banánů. Zatraceně. Nečekala jsem, že mě to tak rozhodí. Z terénní sociální práce s lidmi bez domova znám squaty, podmínky, v nichž lidé bez domova žijí. Do jednoho...
Tak nám langatští kluci odešli "domů" a začaly zase prázdniny. Měsíční a zároveň poslední v mé dobrovolnické službě. Panečku, toto letí. A protože už nejsem v Langatě sama, ale mám tu Marušku, spoludobrovolnici z Něměcka, rozhodly jsme se je procestovat. Teda, z poloviny. První část prázdnin jsem prožila v mé milované Kuwindě. Slavili jsme totiž...
Moji milí čtenáři, dnes bych Vám chtěla povyprávět o mém nejkrásnějším měsíci dobrovolnické služby, o měsíci únoru. Měsíci, kdy jsem konečně mohla zažít, co je to salesiánská spiritualita v praxi, být v super středisku, s fajn kolegy, kteří vás respektují, a zlatými dětmi, které mám tak ráda. Vést konečně nějaké aktivity a zřetelně cítit, že jsem...
"Ahoj Jane, já jsem Kagoiyo. Jsem rád, že jsi se tu v tom zmatku neztratila." Přede mnou stojí štíhlý, usměvavý africký mladík s jiskrou v oku a pevným stiskem v dlani. Elegantní oblečení, čisté boty, spokojený výraz. Před chvílí se vrátil z práce. Pracuje jako automechanik a současně je i dobrovolníkem Bosco Boys, který se věnuje právě...
nejdelší prázdniny v mé dobrovolnické službě jsou za mnou, a tak bych se s Vámi chtěla podělit o radost a osvěžení, kterou mi přinesly. Ačkoli mé původní plány byly cestovatelské, většinu dní jsem strávila v Langatě vypracováváním odborných prací pro středisko, které pomalu, ale jistě prochází zásadními změnami. První část mé dobrovolnické služby...